Vyžilý strejda, křivý pohled,
přes pysk mu visí chlupů pár,
už zase prudí, zas se chlubí
z očí mu sálá pýchy žár.

Já velmistr jsem, lůzo bídná!
začíná svojí písničku,
tak jako loni, včera, zítra
zas otvírá si tlamičku.

Však jediný je proti smečce
šachový náš ten zoufalec
poslouchat jistě nikdo nechce
nikdo nestojí o pokec.

Neustal borec pyskem mlátit
vymáhal stále pozornost
plácnutí zvučné místo řečí
utlo pak jeho výmluvnost.

Vztek děsný ovlád šachů vládce
v škleb zrůdný zkroutil jeho líc
drzost těch blbů zabedněných
rozvášnila ho o to víc.


Rozkopal všechny pěšce, věže,
by mysl svou tak vyčistil,
Hrdina náš se z hloubi nadech
a trenýrky si znečistil.