V bílé róbě, pole černé,
kamenná tvář, bez výrazu,
oči skelné, oči věrné,
připomíná prasklou vázu.

Na A5! Zas křičí ústa,
ona se brání, nesmí dál,
,,Šachovnice je tak pustá,
já chci zažít pravý bál!\\\"

Chce tančit, lehce vzduchem plouti,
bílá, jako vločky sněhu,
nepozná jen košík z proutí,
pozná aji něčí něhu.

Avšak stále stojí vzpříma,
vpravo, vlevo, šach a mat,
v duchu ji dusí těžká hlína,
nedá to na sobě znát.

Královna bílá, figurka šachu,
včera ze stolu spadla nám,
te´d je však mrtvá, leží tu v prachu,
a já dál na mat nečekám...