Já mazlím se s ním, hladím ho
a zjihle na něj hledím.
Můj SEN!Přítel i velitel!
Já na klíně mu sedím.

Vždy naslouchám mu pozorně
Zrak upřen na rty jeho
A slova jako démanty
vkládám do srdce svého.

SEN nezevšední, nezšedne
je stále více svěží.
Je obrovský, je úžasný,
tu krásu snesu ztěží.

Tak sladce mě vždy chlácholí
když na svůj osud žehrám
řka, že se Mistr ustrne,
když o to tak žebrám.

Varianta B:
řka, že brzy půjdu s ním
když tak o to žebrám.