Já mazlím se s ním, hladím ho
a zjihle na něj hledím.
Můj SEN!Přítel i velitel!
Syn, co na klíně mu sedím.

Já naslouchám mu pozorně
Zrak upřen na rty jeho
A slova jako démanty
vkládám do srdce svého.

SEN nezevšední, nesšedne
je stále více svěží.
Je obrovský, je úžasný,
tu krásu snesu ztěží.

Tak mnohokrát mi vypráví
a slibuje, když žebrám,
že Mistr zase napíše,
báseň , co na ní čekám...