Šachový kibic na turnaje jezdí.
Šachy však hrát neumí,
tak porážky utrpí.
Tu všemu je jasné, jako hráč nic neumí.
Zato jako odborník na šachy se sám ocení.
Tak za trenéra mladým již mnoho desetiletí se tak prosadí.
Trenér diletant u šachovnice stojí,
jak hrát figurkami neumí,
zato řečí plno promluví.
To on předávati chce,
a prohry svým svěřencům v turnaje tak aplikuje přece.
On někam cpe se vpřed stále,
o peníze somruje za bláboly své nestále,
ale zájem o něj mezi pravým šachystami již není.
Tento odborník na šachy se sám cení,
když jeho týmy prohrají,
jeho ješitné ego tu jiné vynikající hráče tak pomluvou pošpiní.
Trenér diletant tak vzdychá neustále,
organizační podfuky bolševické místo šachů v mozku má stále
a hrát jiným šachy znemožní,
tenhle šachový kibic co šachy hrát neumí.