Já celá léta somrajdu chtěl,
až na vánoce jsem jí obdržel.
Já dobře se zas mít,
když somračku mít.
Krásný střih má somrajda mít.
Ona na gasmasku konstruovaná je,
zelenou barvu se tu matně směje,
jak při šachu matování euforií se hraje.
Mimikry své nahodit,
v mnoho podob, jak šachy se tak naladit.
Se soumračku rozmilou být.
Kouzla v ní se odevřít.
Somrajda plná tajů zase,
do ní šachovnice s šachovými figurkami nastřádá se.
Kouzla své ona vydává,
šachovnice se rozmotává,
figurky na ní postavit se jdou,
a zapas svůj tak dovedou,
bez oddechu šachy se tak hrajou.
Euforie z toho míti,
jak figurky z šachu v životě se bítí,
s ničim se nemazliti,
provždy problémy vyřešiti,
jen protivníka matovaní,
je nejlepší řešení.
Nikláky a véjvar ze somrynku mítí,
jak pavoučí nohy bída ven odejítí,
štěstí tak objeviti.
Šachy se tak hrají,
euforie nám tak dají.