Úvod
Úvod
Kde nás najdete
Novinky
Novinky
©achové novinky
Ubytování
Akce
Knihovna
Umělecká tvorba
Faktografie
©achy
Aktuality - ©achy
Velmistr odpovídá ...
Portál pro rozhodčí
Fórum
Spolupracovníci
Tréninkové materiály
Úspěchy ©K Strmilov
Korespondenční ©ach
Problémový ©ach
Kontakty
Odkazy
Pikomat
PraSe




Přihlásit se

Je dobré míti poziční radar?

Zdravotní stav může úzce souviset s výkonem za šachovnicí a dokonce i malý nešvar pomoci! Zdá se vám to divné? A přeci to tak funguje u našeho silného hráče, nazývejme ho třeba Vlastimil Hanza. Pan Hanza je a býval pan Hráč! Šachy hraje opravdu velmi dobře a dává to o sobě až moc vědět.

Když stojí dobře, tak se zvláštním způsobem nafukuje a září. Takhle pozoruhodně nafouklý a zářící chodí kolem šachových stolíků s bradou nebezpečně vysoko a obličejem našpuleným do O. Pak někoho odchytne a začne se s ním bavit a to asi takhle: Člověče, já jsem fakt dobrý! řekl přicházejícímu panu Dedunovi, jinak silnému praktickému šachistovi, který by se nechal pro cenu asi i zastřelit, o nějakém vrtání kolen nemůže být řeč, neboť ta má tak rozvrtaná, že už skoro není do čeho vrtat. Ale Vlasto, co zase? řekl Deduna. Já jsem nejlepší znalec sicilské obrany! na to nejlepší si dal tak záležet, že to podpořil složitou gestikulací obou rukou a pohledem do stropu. A pokračoval po menším zaváhání: No možná ještě Kasparov má takovéhle znalosti. Ale Vlasto, ty jsi ale namyšlený, kontroval ho Deduna. Mám na co! zasadil poslední úder Hanza a odfoukal se k partii.

Běhěm kratičkého rozhovoru se dostali k výsledkové tabuli, kterou Deduna dlouho zkoumal, a pak se běžel podívat na hráče, kteří byli zatím, jak tomu pevně věřil, před ním.

Vlastimil Hanza přispívá už dlouhou dobu do šachových periodik. Ukazuje většinou svoje partie, které, jak říká, skvostně vyhrál. Vyhrává je díky své silné strategii a výborným znalostem zahájení! To je pak: Pan profesor vyučuje, jak(ne)hrát zahájení atd... Ale co nás velmi zaujalo, byla jeho slova, že má poziční radar! Ano přesně tak! Má výborný poziční radar, který odhalí kdejakou nepřesnost soupeře a pak ho porazí. Neboť právě díky onomu pozičnímu radaru objeví nejsilnější tahy a nedá soupeři šanci. Nu dobrá, tak má poziční radar! Ten má určitě více věcí, tak by zřejmě reagoval každý, ale ne Milouš. Milouš, to je taky kapitola sama pro sebe, takový všudypřítomný rýpal, který má ke všemu komentář. Milouš konstatoval správně, že když má Hanza radar, nabízí se otázka: Kde?

A tak když jsme byli na zase jednou na silném turnaji, kde byla šachová špička, Hanza hrál svoji partii. Tedy měl lepší pozici a soupeře tah od tahu přehrával a nebylo pochyb, že díky svému radaru vyhraje.Šli jsme se ještě s Kaloušem podívat, jak hraje. Hanza byl zrovna na tahu. Zahlédl, jak přicházíme. Kysele se zatvářil (něco jako proč to jeho soupeř ještě hraje, vždyť hraje s velmistrem Hanzou?), popadl dámu a přímo ji zašpuntoval doprosřed šachovnice. A hlasitě zmáčkl hodiny, oním pohybem, co umí pouze on, rozuměj, že podobně zmáčkne i soupeře... Překřížil si ruce na prsou, nafoukl se a nenápadně se na nás díval, čekaje, že obdivným pokyvováním uznáme jeho přivyhranou pozici. Soupeř rychle odpověděl nečekanou obětí figury (nutno uznat, že nekorektní). Hanza se napřímil a podíval se na pozici jako by soupeř udělal nemožný tah (ono sprostě by se dalo říct, jako by si sedl na hovno), usadil si hlavu mezi ruce a začal přemýšlet. A přemýšlel, jeho pleš krásně poblikávala na slunci a miniaturní vlásky na bocích spokojeně vlály, nevšímaje si prudce bijíciho srdce a zrychleného průtoku krve poloucpanými žílami.

A právě teď mě Milouš prudce zatahal za rameno, pohlédl jsem na něj a ulekl se, prtože vypadal jako by se podělal. Co je? zašeptal jsem Miloušovi do velkého ucha, které je svou lapitelností různých informací známo. Našel jsem ten jeho radar! zašeptal mi vzrušeně a ukázal na Hanzu; skoro riskoval, že ho uslyší. Cože? nevěřil jsem svým uším oproti Miloušovým značně nahluchlým. Podívej se na jeho plešku doprostřed, pokračoval neskutečně radostně Milouš a mával svýma velkýma chlupatýma rukama a usmíval se jako malé dítě, které dostalo dárek k narozeninám. Kalouš samozřejmě vše slyšel a tak jsme s Kalušem začali zkoumat Hanzovu plešku. Bylo to skutečně velmi neobvyklé - dva mladíci nakloněni nad velmistrovou pleší a očima projíždějící z jednoho kout a pleše k druhému. Pak se Kalouš začal smát, ale zavčas si chytl tvář rukama a ukázal mi jeden bod na pleši. Zaostřil jsem kukadla a hle! Přímo uprostřed Hanzovy pleše byl malinký výstupek, ano, nebylo pochyb že jde o onen radar objevený Miloušem. Malinký radárek poblikával nejrůznějšími barvami, krásně si trůnil nad velmistrovskou pleší a vysílal signály. Byl to úchvatný pohled! A myslím, že i na nás jak tam stojíme zadržujeme smích a ukazujeme si na pleš Hanzy, samosebou za jeho zády. Hanza asi nějak vycítil naši přítomnost za svými zády a začal být nervozní. Poposedával si, neustále střídal přemýšlecí polohy, aby za chvíli zase zvolil jinou.Asi mu pozice na šachovnici neseděla. Pak si rukou začal drbat hlavu a přímo na radárek - aha zřejmě si ho masíroval, mysleli jsme si - je třeba povzbudit jeho činnost. To už jsme nevydrželi, rozesmáli jsme se a rychle jsme zdrhli...

Za nějakou dobu jsem slyšel bouchání figurek a hlasitý nespokojený hlas, tak netypický pro komorní prostředí šachového turnaje. Přišel jsem blíž. Hanza prohrál a nespokojeně pomlaskával a nadával soupeři, jak stál na prohru, že si vůbec ještě dovolil hrát takovou pozici proti němu, velmistrovi! Jeho soupeř přitakával, naoko zkroušeně, ale bylo vidět, jak se baví. Hanzovi se na turnaji vůbec nedařilo a nebylo divu, jak podotkl Milouš, radárků mu totiž na pleši přibylo a lze předpokládat, že vzhledem k povaze živitele se nemohli dohodnout poblikávaje každý jinou barvou...