Úvod
Úvod
Kde nás najdete
Novinky
Novinky
©achové novinky
Ubytování
Akce
Knihovna
Umělecká tvorba
Faktografie
©achy
Aktuality - ©achy
Velmistr odpovídá ...
Portál pro rozhodčí
Fórum
Spolupracovníci
Tréninkové materiály
Úspěchy ©K Strmilov
Korespondenční ©ach
Problémový ©ach
Kontakty
Odkazy
Pikomat
PraSe




Přihlásit se

Profíčci

Velmi praktické téma dětského šachu je způsob motivace malých hráčů při turnajích. Rodiče prahnoucí po triumfálním úspěchu svého supertalenta usilovně hledají způsoby, jak rafinovaně psychologicky umocnit výkonnost malého šampiona a tato snaha se pak stupňuje v průběhu turnaje, když genius nečekaně selhává a nutnost vybičovat vůli borce k heroickému výkonu se stavá o to naléhavější.

Asi je třeba hned zavrhnout motivaci negativní, tedy případ, kdy ambiciozní tatínek kloučka před partií natolik nabudí, respektive vyděsí příslibem trestu, že ten pak pod Damoklovým mečem rozechvěle kráčí a dokráčí vstříc ponuré perspektivě.

Jiná situace jistě je v případě motivace pozitivní, ale i zde se názory různí. Například trenér Lojza Bartoš z Tábora /amatér/ každou hmotnou odměnu odsuzuje jako nesportovní a nevýchovnou, zatímco Bobby Cvek /profesionál/ v odměňování nevidí nic špatného a naopak je považuje za velmi vhodné. Děti nicméně prosadily, že rozhodující je stanovisko Bobbyho, protože má vyšší elo, takže se v našem klubu odměňuje.

Co zbývá dořešit v jednotlivých případech je měna, ve které se body v turnaji budou honorovat. Zda to bude v kindrvejcích, čokoládách, diabolkách do vzduchovky, žvýkačkách, lístcích na tobogan, třpytkách, kremrolích, omluvenkách do školy nebo třeba v mandarínkových kompotech, tedy záleží vždy podle závažnosti na aktuální dohodě těsně před turnajem.

Na těžkosti s řešením způsobu odměňování jsme s Aničkou narazili i v Budapešti na mistrovství Evropy do 9let. Anča pochopitelně trvala na odměňování na místě a vzhledem k mimořádnému významu turnaje logicky navrhovala i mimořádné prémie, což jsem nakonec respektoval, zvláště když se opakovaně odvolávala na stanovisko Bobbyho. V rámci disciplinovaného plnění pokynů trenéra jsme tedy mezi koly courali po Budapešti a uzavírali kontrakty na body z příštích kol. Anče se nevedlo nic moc, ale přesto postupně získala za skvěle vedený severní ambit a lotyšský gambit hrneček s legračním obrázkem a polštářek s anglickým nápisem, pak nás jedna Slovinka zaskočila sicilkou hned pak zase přišlo d4, takže jsme banány vypláceli až v pátém kole. V šestém kole zase sicilka, pak byla trochu potíž s rozhodčím, který se s Ančou nechtěl bavit česky, následoval přívěsek ke klíčům ze skoro pravého zlata a konečně figurka bači s fujarou. 5 bodů z 9 a 11.místo z 27. Tadeáš Baláček byl úspěšnější, vyhrál dokonce bronzovou medaili, ale jak byl konkrétně honorován, nevíme.

Naprostá neznalost sicilské obrany pro Anču tedy znamenala především to, že nedostala vyhlídnutou opici na gumě a chechtací pytlík, což problém natolik závažný, že se Anča od návratu pilně zabývá sicilkou - přehrává si s bráchou Dominikem miniaturky a studuje Bobbyho "Dračí pohádky", které pro nás Bobby vyrobil právě za účelem řešení Ančina tragického deficitu.

Příliš mladí tréneři

Nedávno jsem se připletl k dlouhé diskuzi rodičů o šachových trenérech. Konkrétně se jednalo o to, jestli mladí trenéři byť s velkou šachovou silou mohou být pro své mládežnické svěřence podobným přínosem jako jejich mnohem starší, zkušenější a formálně kvalifikovaní kolegové. Můj názor na tuto otázku pak jenom potvrdilo následné nahodilé vyslechnutí části krátké neformální přednášky právě jednoho skutečně mladého trenéra /a velmi silného hráče/ ke svým každé slovo hltajícím žákům. Říkal asi tohle:

Jasně že je strategie důležitá, ale taktika a znalost zahájení nazpaměť je čím dál důležitější, protože se hra zrychluje a to je dobře. Pantátové nad 30 let neradi rychle počítají, hůř se jim učí varianty nazpaměť a navíc často chodí do práce a tam se někdy dost blbě trénuje.

Ve škole se vám trénuje mnohem líp! Máte přeci kapesní šachovnice, ty za těch 40 Kč, které se dají vložit do učebnice při volnějších předmětech jako je zeměpis nebo občanská nauka. V klidu tak můžete studovat zahájení celé hodiny a když je po ruce soupeř, tak si i zahrát partii. Při jiných předmětech, když je používání kapesní šachovnice riskantní, je vždycky možné studovat z listů založených do učebnice nebo do sešitu. Takhle se dobře trénuje hlavně taktika, propočet variant. Je možné řešit i dvoutažky vystřižené z novin a podobně - já jsem takhle řešil diagramy celý gympl.

Při vyučování ve škole se výborně trénují šachy. Nic vás nevyrušuje a hlavně nic nesvádí k jiné činnosti, takže se můžete perfektně soustředit. Stejně nemůžete v té době hrát hry na počítači nebo třeba čumět na televizi a ve třídě se určitě neděje nic tak zajímavého, co by mohlo rozptýlit vaší pozornost. A i té nudné učitelce vadí hlavně vaši spolužáci, kteří si pořád něco šeptají, šťouchají se a jinak vyrušují, zatímco vás tichých podivínů si nikdo ani nevšimne. A je to taky dobrý pocit, když při obědě máte z největší části splněný tréninkový plán na celý den.

A trénovat se musí, když se chcete naučit hrát opravdu dobře šachy. Musíte makat! Já jsem IM, protože jsem pracoval! Fakt tvrdě jsem trénoval! Proto vám pořád říkám, že je třeba mít ty kroužkové bloky s vyndavacími listy, protože jsou praktické. Do těch volných listů se dá koukat všude.. A když budete dobře trénovat, tak mě budete za pár let porážet, jako teď začínáte porážet ty udýchané dědky. To záleží jenom na vás! Nikdo za vás do diagramů koukat nebude!

Já si osobně mladých trenérů i bez licencí, zkoušek a trenérských tříd velice vážím a jediná věc, která mě na tomhle mrzí je, že jsem žádného mladého šachového trenéra nikdy neměl a už asi mít nebudu. Každopádně budu těžko ještě někdy podle jeho instrukcí zakládat o hodině do učebnice občanské nauky kapesní šachovnici...