Morgoth Bobby se klučíkem Navarou,
teď zasedli si k šachovému stolu -
ti dva už hráli mnohá léta spolu
jen Bobby je dnes trochu pod parou.

\\\"Nuž dej sem štamprle, moje páže,
a lokni rumu, na kuráž Davide milý,
do boje s Morgothem je třeba mnoho síly
- Bobby chess-king vesel káže.

\\\"Zde při téhle flašce, hochu, slyš,
to tvoje ELO, snad kdyby tak nesmrdělo
výšinami velmistra - však ještě láhev by to chtělo
aj tedy začni, hrajme již!\\\"

A hráli - Bob však náhle křiknul -
\\\"To že jsou šachy? Tenhle tah?
Vždyť to je výsměch, hle máš šach!\\\"
A sklenkou o zem třísknul.

Eh - proč jsem vážil takhle dlouhou štreku?
Bob dál a dál si v zlosti svojí vede,
a k takovéhle partii mě tady svede
velebený hošík, to je vážně k vzteku.

Jsem přesvědčen, když ožeru se do němoty,
pak snad tehdy svým udoláš mě šachem
byť odměním tě za to opileckým pachem,
však obouvám teď okované boty...

Hněv Morgothův poznáš v brzké chvíli,
kdy vysmívat ses samému bohu chtěl,
pocítils chladný pot, co na zádech ti vyrážel,
by předzvěst strachu, který v tobe sílí

...

epilog:

Šachový stůl byl rázem silou vržen do kouta,
okovaná pěst srazila hošíka k chladné zemi
a chudák David poroučel se opovržen všemi,
neradno nikomu pokoušet hněv svatého Morgotha!!!