Úvod
Úvod
Kde nás najdete
Novinky
Novinky
Šachové novinky
Ubytování
Akce
Knihovna
Umělecká tvorba
Faktografie
Šachy
Aktuality - Šachy
Velmistr odpovídá ...
Portál pro rozhodčí
Fórum
Spolupracovníci
Tréninkové materiály
Úspěchy ŠK Strmilov
Korespondenční Šach
Problémový Šach
Kontakty
Odkazy
Pikomat
PraSe




Přihlásit se
Šachy - hra, která je produkt praxe do teorie.
Vilém Vácha
Šachy jsou pro mne skvělá hra lidského intelektu a zároveň filozofickým zamyšlením, kdy praxe stvořila tuto velmi dokonalou stále populární hru.
Za počátek šachu je považována indická hra Čaturanga z 5. století z Indie. Je to hra pro 4 hráče na 64 (8x8) polích, která byla založena na házení kostkou v kombinaci s myšlením hráče. Každý hráč měl jen 8 figur (rádžu, slona, jezdce, loď a 4 pěšce).
Má se za to, že ke konci 6. století se tato hra v Persii nebo v severozápadní Indii transformovala do hry pouze pro dva hráče. Byla unifikována na základě praktických zkušeností úspěšného tehdejšího vojenství do boje dvou armád proti sobě jen pro dva hráče označená Šatrandž (Shatranj), kdy tahy jsou založeny jen na myšlenkovém potenciálu hráče. Vytvořila se armáda 16 figur proti 16. Hrály se jako dnešní klasické šachy s tím rozdílem:
 Nebylo zde rošády.
 Pěšec mohl v 1.tahu táhnou jen o 1 pole vpřed, nebylo braní mimochodem a v poslední řadě se měnili jen v ministra.
 Střelec mohl táhnou jen o 2 pole diagonálně, ale mohl přeskakovat figury jako jezdec, tj. za celou hru se mohl dostat jen na 1/8 polí tj.8 polí.
 Místo dámy byl ministr, který táhl jen o jedno pole diagonálně.
 Pat byl považován, stejně jako mat, za výhru nikoliv za remízu.
Přes Střední východ se v ranné středověku dostala desková hra Šatrandž do Evropy a dostala pojmenování Šachy. Pro zajímavost má se za to, že tuto podobu hry Šatrandž hrál i francký panovník Karel Veliký.
V období boje proti Arabům (ranný středověk) vznikly v Byzantské říši po ni nazvané Byzantské šachy, které měly zvláštní pole citadely, kam mohl vstoupit do protilehlé citadely na protilehlé straně pouze král. Byla to jakási jeho zvláštní výhoda, částečně podobně jako dnes je pro něj výhodou rošáda, kdy postoupí o dvě pole se současným pohybem věží v rámci jednoho tahu.
Je zajímavé, že další vývoj byl umožněn v kurýrských šachách, které vznikly počátkem 13.století. Kurýrské šachy vznikly v tehdejší rozvíjející se Západní Evropě v období křížových výprav. Kurýrské šachy byly nazvány po nové figuře kurýr, která táhla jako dnešní střelec. Dále inovačně bylo zde zvláštní pravidlo tzv. 1. tahu, kde se 3 přesně určení pěšci mohly posunout až o 2 pole vpřed spolu s dámou. Název dáma se zde objevuje místo přejmenované figury ministra. Dáma sice stále mohla táhnou jen o jedno pole diagonálně, ale v první tahu táhla vždy o 2 pole. Nově mimo jiné zde byla rovněž postava rádce, která měla možnost pohybu všemi směry o 1 pole, stejně jako král. Rádce v kurýrských šachách byl ve výchozím postavení umístěn vlevo do bílého krále a vpravo o černého krále, stejně jako dáma dnes. To byl již byl počátek vývojového směru k dnešní figuře dámy (královny), která táhne všemi směry o libovolný počet polí.
Pozoruhodné jsou velké šachy kastilského a leónského krále Alfonse X. (žil v letech 1221 - 1284). Tyto jeho vlastní šachy jsou o 12x12 polích. Zde byla figura krokodýla, která táhla, jako dnešní střelec. Nově král při prvním svém tahu postoupil o 2 pole v přímém směru diagonálně nebo ortogonálně. Podobně v dnešním šachu král prvním svým tahem rošádou postupuje o 2 pole. Poprvé pěšci měli možnost se měnit v různě figury, podle toho kam došly v poslední řadě. Král Alfons X. zvaný el Sabio, Moudrý žil v době úspěchů reconquisty, kterou i úspěšně řídil, tj. vojenských vítězství křižáků na Pyrenejském poloostrově. Tedy v době již kulturního znovuobrození Evropy.
Obdobně velký válečník a vládce Středního východu Tamerlán (žil v letech 1336-1405), který si vymyslel rovněž vlastní šachy. Tyto vlastní jeho šachy, byly inspirovány, jeho vlastními velkými vítězstvími na základě své vysoce úspěšné vojenské strategie. Mimo jiné zde měl figuru hlídka, která táhla jako dnešní střelec. Dále zde byly citadely pro šáchy (krále) obdobně jako byzantských šachách. Dále zde bylo pravidlo, že šách (tj. král) může jednou za celou hru si s jednou svojí figurkou vyměnit vzájemně pozice, když je v šachu. Byla to principiálně obdoba rošády, protože v jedno tahu se táhne současně šachem (tj. králem) a další hráčovou figurou. Pěšci se měnily v různě figury v poslední řadě, podle toho v co byly určeni, již na začátku hry.
Tyto výše uvedené vývojové odnože šachů mimo jiné umožnily myšlenkově cca kolem roku 1500 unifikovat a zkonsolidovat klasické šachy s dnešními známými pravidly. Došlo k vzniku figury dámy s dnešními pohybovými možnostmi místo předchozí původní figury ministra (či rádce v kurýrských šachách), střelce s dnešním možností pohybu po libovolném množství volných polí diagonály a vymyšlení rošády, jakožto specifického tahu krále a věže současně v rámci jednoho tahu. Rovněž se doladily pohybové možnosti pěšce tj. možnost v 1.tahu táhnou o 1 nebo 2 pole, rozšíření braní o braní mimochodem "en passant" a proměny pěšce v posledním poli - tj. možnost změny v dámu, věž, střelce či jezdce, dle vůle hráče, jak jsou známi dnes. Pat se začal považovat za remízů.
Tak se stalo, že praktické zkušenosti podnítily rozvoje deskové hry šachy, aby vytvořily současnou teorii této hry s vysokou efektivností obrovských množstvím kombinaci při partii, na základě jednoduchých svých pravidel.
Za zdroj toho články byly použity kniha Miloše Zapletala: Velká kniha deskových her z roku 1991 a weby http://www.deskovehry.info/ Klubu deskových her, www.strmilov.cz Šachového klubu Řemdih a http://www.chessvariants.org/ , které jsou zajímavé svým intelektuálním potenciálem.